Michal je náš kamarád a velký nadšenec do všeho outdoorového. Během a kolem počínaje, skialpem konče. Nedávno strávil dva dny bajkováním v Bílých Karpatech a s nadšením pak napsal: "Dva plnotučné dny na trase Hodonín – Uherské Hradiště, respektive parádní vejlet s plnou polní, šírákem na vrcholu Javoriny, 180 km v sedle, 3800 výškových metrů, a to pouhou hodinu cesty vlakem z Brna. Jestli se my tady na jižní Moravě nemáme skvěle."
My jsme rádi, že v Michalových komentářích se objevil ještě tento: "Atrack BP zatím nejlepší bágl, co jsem na zádech vozil!"
Na Slovácku asi není dědina, která by neměla sklepní uličku. Pomalu začínáme stoupat ze Skalice a zdejší lidová tvořivost odrážející se v těchto svérázných stavbách nás pobavila. Chládek sklípků lákal.
Kouzlo Bílých Karpat spočívá v rozvolněných lesních porostech a rozsáhlých loukách. Na mikrorozhlednu Žalostiná (625 m) jsme si udělali tematickou zajížďku navzdory vedru, které mimo stín lesa panovalo. Výhled předčil očekávání.
Travnatý hřeben Velké Javoriny výrazně přečnívá nad okolní kopce. Je proto nejen naším cílem opakovaných výprav ve všech ročních obdobích. Tentokrát si užíváme příjemně vlahý podvečer po parném letním dnu a pivečku na Holubyho chatě.
Že se kocháme tzv. zářícími oblaky jsme zjistili až po návratu domů. Nejedná se o běžné cirry, jak jsme si mysleli, ale o oblaka zmrzlé vody ve výškách kolem 80 km. Lze je pozorovat za soumraku nebo za rozbřesku, kdy je zespodu nasvítí slunce pod obzorem.
Optimální objem zavazadel – 11 l pod sedlem, 4,5 l v rámu a k tomu vodotěsný batoh Atrack BP. V něm je na takto krátkém tripu jen karimatka a foťák. Jízdní vlastnosti kola se prakticky nemění, takže si můžu ve sjezdu z Javoriny užít i rozbitý terén včetně menších skoků apod. Ve výjezdech je limitem jen síla v nohách :)
Solitérní stromy jsou vděčným objektem fotografů. Takový kapitální kousek je ale i tady docela vzácný. Přírodní památka Žalostiná.
